O koučování a mentoringu

Ida inspiruje druhé jako profesní a životní kouč, designér a facilitátor workshopů, mentor a konzultant v oblasti leadershipu, HR a L&D. Při své práci čerpá ze studia psychologie, psychoterapeutického i koučovacího výcviku a z dlouholetých zkušeností v globálním prostředí nadnárodních firem. Více než deset let působila ve vedoucích HR a L&D pozicích včetně vedení globálního oddělení L&D v americké firmě SolarWinds. 

Ido, Tvoje profesní cesta vypadá velmi zajímavě. Z psychologie jsi docela přirozeně naskočila do HR, kde jsi se vypracovala až na personální ředitelku a následně zakládala Learning and development centrum pro velkou IT společnost. Co Tě přivedlo k rozhodnutí opustit korporátní prostředí a vydat se na volnou nohu?

Odpověď je naprosto jednoduchá a myslím, že se s ní ztotožní hodně pracujících žen-matek. Korporace jsou málokdy nakloněné obsazovat do globálních rolí lidi na zkrácené úvazky. Já jsem na mateřské přičichla k práci na volné noze, kdy jsme s rodinou více než 14 měsíců strávili cestováním v našem obytném autě. Vyzkoušela jsem si, jaké je to vrátit se zpátky do korporátu a dospěla jsem k závěru, že potřebuji více volného času než mi práce v korporátu umožňuje.

Kdo jsou Tvoji nejčastější klienti, které koučuješ nebo mentoruješ? 

Mám velmi ráda variabilitu, a to se promítá i do mojí práce. Většina klientů se ke mně dostane přes reference. Proto jsou mými klienty jak lidé, kteří vedou týmy, tak jednotlivci, kteří prochází různými fázemi změny. Nedávno jsem například pomáhala jako mentor paní jednatelce ve vyjednávání podmínek odchodu z firmy. Nebo jsem měla klienta, který v rámci koučování dospěl k rozhodnutí o založení vlastního start-upu. Kromě koučování a mentorování se věnuji také klasické lektorské činnosti a přiznám se, že tato oblast mě teď hodně baví.

No a aby toho nebylo málo, rozjíždím projekt pro ženy, které chtějí posílit harmonii, intimitu a komunikaci v partnerských vztazích.

Jaká témata s Tebou nejčastěji řeší zkušení manažeři. Je něco, co se často opakuje?

Bohužel se stále často opakuje situace, kdy vrcholový manažer poptává koučování pro svého podřízeného ve vedoucí pozici a jeho nadřízený má pocit, že je potřeba, aby dotyčný začal něco dělat jinak. Zadavatel takové zakázky a koučovaný v tomto případě nejsou tatáž osoba a někdy to vede i k tomu, že takovou zakázku odmítnu po první schůzce – třeba proto, že během ní vyjde najevo, že se po mě chce práce, kterou by měl dělat onen vrcholový manažer.

Jinak jsou témata hodně individuální, od nastavení životní rovnováhy a témat týkající se time managementu až po hledání “nové verze” sebe sama a své role po mnoha letech ve vrcholových funkcích. V poslední době se věnuji více i týmovému koučinku.

Můžeš nám popsat proces, kdy se z manažera vlastně stane leader? Co tento proces obnáší?

Nejdříve je třeba říct, že já osobně nevěřím tomu, že člověk musí být nejdříve manažerem, aby se mohl stát leaderem. Pro mne jsi leaderem třeba i Ty Míšo. Věřím totiž, že leaderem může být člověk na kterékoli, i ne-manažerské, pozici. Není k tomu potřeba formální role. Neformální i formální leadery ve firmách odlišuje od mnoha manažerů podle mne to, že mají velký vliv na druhé lidi a ti je sami od sebe chtějí následovat. Já osobně věřím tomu, že součástí toho procesu, kdy se z manažera stane leader, je moment, kdy daný člověk začne více přemýšlet nad tím, jak pomoci lidem kolem sebe (v Tvém případě HR lidem na Jižní Moravě). A součástí tohoto procesu je i to, že se postupně učí k různým lidem přistupovat různě a učí se situační leadership.

Jak by měl svoje nastavení změnit člověk, který se cítí ve své práci vyhořele a už ho tolik nebaví. Dá se chuť do práce znovu nakopnout anebo je nutná celková změna?

K prevenci vyhoření patří to, že se vyhýbáme workoholismu, lépe si organizujeme čas a udržujeme životní rovnováhu. Dobrou prevencí je učit se relaxovat a vypnout a tady funguje každému něco jiného. A pokud už jsme ve fázi vyhoření, první věcí kromě vyhledání pomoci, by mělo být zamyslet se nad tím, kdy jsme měli naposledy dovolenou. Kdy jsme naposledy opravdu vypnuli, odstřihli se od internetu, telefonu atd.?

Vlastně i náš workshop Osobní a kariérní rozvoj příští týden v Impact Hubu může být dobrou prevencí. Když se zastavíme a zamyslíme se nad svými silnými stránkami, rezervami, zvážíme své hodnoty, ambice a staré i nové možnosti, zjistíme, zda je třeba celkově změnit práci nebo obor, nebo jen staré návyky.

Jak posílit sebevědomí a víru ve své schopnosti v lidech, kteří si moc nevěří? Třeba takovým maminkám po mateřské, které čeká návrat do práce?

Je dobré položit si otázku, odkud nedostatek sebevědomí pramení. Jsou u nás pochybnosti na denním pořádku? Máme pocit, že souvisí s naším dětstvím? Pokud by tomu tak bylo, je to něco jiného než sebevědomí oslabené například v důsledku přerušení práce na pár let.

Je naprosto běžné, že pokud nějakou činnost přerušíme z jakéhokoli důvodu na delší dobu, dostaví se pochybnosti, jestli to zvládneme tak jako dřív. To platí u maminek po mateřské stejně jako u sportovce, který přerušil sport z důvodu dlouhodobé rekonvalescence po zranění. I mně po mateřské trvalo pár měsíců než jsem ze svého výkonu začala mít opět dobrý pocit a plně si věřila.

Nic nedodá pocit sebevědomí tolik jako úspěch a ten se nedostaví, když nebudeme nic dělat. Proto si myslím, že k posílení sebevědomí maminek vracejících se do práce pomůže, pokud se budou udržovat v kondici ve svém oboru i během období, kdy se věnují primárně rodině, a budou dále posilovat své know-how. V Brně je například organizace pro maminky M.arter, která nabízí řadu workshopů pro ty maminky, které chtějí dále rozvíjet své profesní dovednosti a znalosti.

A po návratu do práce bych maminkám doporučila, aby samy k sobě byly shovívavé a daly si čas na to zažít pocit vlastního úspěchu.

Co je momentálně Tvojí největší vášní? Ať už v profesním či osobním životě?

Mou celoživotní vášní je inspirovat a pomáhat lidem i organizacím k jejich rozvoji. Miluji změnu a věřím, že bez neustálé změny není vývoj. Možná s tím souvisí i to, že další velkou vášní je cestování s rodinou obytným autem, což je neustálá změna. I proto jsem asi začala na mateřské psát dva blogy – jeden o leadershipu a druhý o cestování.

Moc děkujeme za Tvé odpovědi a těšíme se v úterý!

#suHR tým

#suHR na sociálních sítích

Pro nejnovější informace o akcích a novinkách ze světa #suHR sledujte naše sociální sítě.

Facebook

LinkedIn