#suHR a píšu: Jak vypadá výběrové řízení

Znáte ten pocit, když pracujete v oblasti HR a známí s vámi chtějí řešit aktuální „ožehavá“ témata na trhu práce?

Před týdnem jsme seděli s dlouholetým kamarádem na místě, kde je výhled na celé Brno (ne nebyly to naše kanceláře na Nových sadech 2, zvědavcům rád místo prozradím a doporučím 😊). 

Kamarád právě získal magisterský titul a začal hledat svůj „dream job“. Po pár minutách rozjímání o tom, jak je trh práce drsný a nehostinné místo, kde nikdo nikomu nedá nic zadarmo, jsme došli k zajímavé otázce. 

Budu citovat: „Kámo, těch kvalitních nabídek je fakt málo teď. Buď jsou to firmy, pro který bych nechtěl dělat, anebo jim ta pozice na „jobsech“ visí už 2 měsíce, tam bude určitě někde zakopanej pes. Do toho bych nikdy nešel“, říká mi. 

Další týden projíždím LinkedIn a narazím na příspěvek Jana Musila, pod nímž se rozjela vášnivá debata o délce trvání výběrového řízení.  Takže bylo téma pro tento článek jasné – Visící inzeráty a délka výběrového řízení. 

Výběrové řízení se v mnoha odborných článcích přirovnává k výběru životního partnera (perfektní článek o prvním dojmu má Markéta Knížková). Jsem zastáncem podobného názoru. 

Kandidáti se asi budou ptát, jak klasické „výběrko“ vypadá v praxi? Zjednodušeně: vyhodíte inzeráty na inzertní servery se správným zaměřením. Čekáte a pak třídíte kandidáty. Během prvního týdne si zvete první kandidáty, kteří odpovídají alespoň z 80 % profilu, který hledáte. 

Z prvních kol vám většinou vypadne alespoň jeden super uchazeč, proto musíte mít ještě jednoho alespoň stejně dobrého konkurenta. Přece jenom si do firmy přijímáte nového člověka se záměrem, aby u vás vydržel „minimálně do důchodu“. Nábor je časově i finančně dost drahá věc. 😊 

Někteří uchazeči si myslí: „Když mám „match“ jen 60 % – personalista mě vždy zamítne.“ U mnoha společností jde pouze o zažité, ale nepravdivé dogma.

Někdy stačí prostě jen zavolat a projevit o pozici další zájem. Pokud máte pocit, že se na pozici hodíte, každý normální personalista vám buď vysvětlí, proč ne nebo si vás pozve na pohovor, abyste ho mohli přesvědčit o svých kvalitách. 

A to už jsme v druhém týdnu. Pak to má podobný spád – další kola prvních pohovorů a pak další selekce. Následuje většinou druhé kolo s vybranými uchazeči – mezi druhým a třetím týdnem.

Potom mají obě strany čas na rozmyšlenou a najednou jsme ve čtvrtém týdnu od začátku výběrového řízení. 

Vše klape, vypadá to na nástup a najednou vám finální kandidát napíše, že přijal novou nabídku. A zase všechno od znova. Pátý, šestý, sedmý týden důkladného výběru, a tak dále. 

Kdo bude oponovat, že na trhu práce je dostatek kvalifikovaných lidí a že je výběr snadný, nemá zřejmě v této oblasti dost praktických zkušeností. 😊 Pokud má člověk zapadnout do firemní kultury, domluvit se na penězích k oboustranné spokojenosti a v neposlední řadě splnit očekávání společnosti po pracovní stránce, zabere to nějaký čas. 

Unáhlené výběry a sázka na horkou kartu se mohou občas vyplatit, ale zpravidla tyto pokusy končí ve zkušební době. Pokud do toho jdou obě strany už od začátku s nějakou pochybností, většinou to moc neklapne. 

Možná právě z výše uvedených důvodu najdete příště odvahu a chuť zareagovat na „dlouho visící“ inzerát. Může to být „průser“, ale mnohdy taky třeba příležitost, která vám změní život. Jeden takový změnil život i mně. 😊 Jaký názor na dlouhá výběrového řízení a dlouho visící inzeráty máte vy? 

Jaké bylo vaše nejdelší výběrové řízení? 

Autor: Petr Jarolím