#suHR a píšu: Kritika jako zabiják kvalitní zpětné vazby

V předchozích dvou článcích jsme se zabývali převážně tím, jak by měla zpětná vazba vypadat, aby byla co nejefektivnější a také na co při předávání zpětné vazby dbát. Dnes se chci zamyslet nad zpětnou vazbou, která je spíše špatně a nepřinese takové plody, jaké bychom od ní mohli očekávat. Tím zabijákem, jak jsem si dovolila nazvat, je nekonstruktivní kritika.  

Zpětná vazba by měla být založena na faktech, být oproštěna od subjektivního náhledu. Je potřeba vnímat komplex toho, co sdělujeme a nebrat si chování druhého osobně.  

Při přemýšlení nad kritikou jasně vyplývá to, že nemá se zpětnou vazbou nic společného, jelikož není konstruktivní. Během nedobře podané zpětné vazby, převážně kritiky cítíme, že nás druhá strana hodnotí na základě vlastních měřítek, která si vyprofilovala během svého života. Porovnává nás, nejlépe se sebou samým, protože, nalijme si čistého vína, je přeci nejlepší. Automaticky nás ve své „zpětné vazbě“ odsuzuje a obviňuje. Hledá na nás chyby, na které opakovaně a ráda poukazuje, nicméně bez jakéhokoliv přístupu k možnému řešení. Při takové formě zpětné vazby máme pocit, že to, co děláme, nedává absolutně žádný smysl a vlastně nemáme cestu ven. Ztrácíme motivaci kvůli tomu, jak jsme něco udělali špatně a vlastně všechny chyby, které ze situace vyplynou, leží na našich bedrech.  

Často se také stává, že kritika není konkrétní tak, jako klasická zpětná vazba. Obvyklým jevem je přeskakování do minulosti, případně k jiným událostem, které málokdy s tou momentální úzce souvisí. Kritik je najednou schopný vzpomenout si na jedinou věc, kterou jste před rokem udělali špatně nebo se vám nepovedla a rovnou to použije jako příklad pro vaši neschopnost. I kdyby to byla jen drobnost, i kdyby se to stalo za rok jen jednou. Kritik vám to krásně sečte a vy si pak připadáte jako totálně neschopný pracovník, neschopná bytost. 

Kritiku zaručeně poznáme tak, že neodděluje člověka od problému. Jednoduše vy, ten člověk, jste problém. Zpětná vazba podávána takovým způsobem nemusí být problémem sama o sobě. Měli bychom myslet i na to, jaké může vyvolávat následky. Výše jsem mluvila o ztrátě motivace, což je asi nejhorší dopad, jaký může zpětná vazba mít. Člověk bez motivace nemá chuť dělat další projekt, dělat podobnou práci, zvlášť, pokud je to zaměstnanec, který není placený zrovna nejlépe a motivovala ho převážně náplň práce, která mu byla beze studu zkritizována. 

Myslete při předávání zpětné vazby také na to, že s daným člověkem budete spolupracovat i dál, potřebujete se navzájem a může přijít chvíle, kdy budete potřebovat znát jeho názor. Mohou se potom stát dvě věci. Jednou z nich je naprostá nechuť druhé strany s vámi znovu spolupracovat, a když už se spolupráci s vámi nebude dát vyhnout, už neočekávejte žádnou kvalitu, zápal, motivaci. Protože proč, když stejně všechno dělá váš kolega nebo podřízený špatně. Na co sáhne, to zkazí. Nevidí žádné světlo na konci tunelu, nic, co by ho po dokončení projektu potěšilo. A když se zamyslí nad poslední zpětnou vazbou, má pocit, že všechno, co tehdy udělal, bylo špatně, nedostal žádný tip, jak to příště zlepšit. A tak neví, o co se opřít, aby projekt, na kterém momentálně pracuje, mohl být takových chyb zproštěn. Druhou věcí, která může nastat, je bojkotování vaší spolupráce. Váš kolega s vámi bude spolupracovat, ale všechno, co uděláte, bude kritizovat. Poukazovat na to, proč je to špatně, přirovnávat vás k sobě, že děláte stejné chyby, za které jste jej kárali vy sami. Jednoduše se bude snažit vám to vrátit a nejlépe i s úroky. 

Pokud se tedy chystáte podávat zpětnou vazbu, zamyslete se nad tím, co a jak chcete druhému sdělit. V případě, že narazíte na chyby v jeho práci, dejte mu feedback obohacený o radu, tipy, jak danou problematiku do příště zlepšit, na čem zapracovat. Pomozte mu v učení se z jeho vlastních chyb. Nesnažte se člověka potápět, a hlavně neberte zpětnou vazbu jako způsob, kterým si dokážete, že vy jste lepší a všechno děláte nejlépe.

Autor: Zuzana Dubová