#suHR a píšu: O personálních agenturách a jak vybrat tu správnou

Byla jednou jedna firma a ta chtěla hodně ušetřit. Našla si nejlevnějšího dodavatele beze jména a začala s ním spolupracovat. Moc dobře to nefungovalo, vlastně vůbec. A tak ta firma řekla jiné firmě, že jsou personální agentury „na prd“. A pak už to znáte – špatná zpráva se přece šíří desetkrát rychleji než ta dobrá. 

Stejně jako finanční poradci a stejně jako hodná paní z telekomunikační společnosti, která vám volá, co měsíc, protože potřebuje nahnat KPI, se pomalu, ale jistě začínají i personální agentury v očích zaměstnavatelů a zaměstnanců dost „černat“. V jedné z nich pracuji a stále nemůžu přijít na to proč. Svoji práci děláme přece transparentně a nejlépe, jak umíme. Tak proč jsou stále agentury trnem v oku některých uchazečů/zaměstnavatelů?

Jestli jste dočetli až sem, asi si říkáte, o čem to dneska bude. Dneska to bude o tom, jak personální agentury fungují, proč je firmy využívají a jak si vybrat tu správnou. 

Na začátek bych rád vyvrátil pár zvláštních tvrzení, která po pracovním trhu kolují. 

  • Jako agenturní zaměstnanec dostávám míň peněz a agentura si ukrajuje z mé výplaty. 

× Solidní agentura musí ze zákona zabezpečit svému zaměstnanci srovnatelné podmínky a v žádném případě není její provize strhávána ze mzdy zaměstnance. 

  • Agenturu využívají pouze společnosti, které mají problémy samy najít zaměstnance. 

× Agenturu využívají firmy z mnoha důvodů. Nejčastěji nemají vlastní personální oddělení, chtějí snížit headcount nebo se potýkají s momentálním nedostatkem zaměstnanců.

  • Agentury navazují spolupráci s každou firmou. 

× Solidní agentura do spolupráce vstupuje s plným přesvědčením, že v dané věci může pomoci. 

  • Výběrové řízení přes agenturu nemá smysl. Nic o dané firmě neví a neznají ji. 

× Personalista v personální agentuře má mnoho zkušeností s nábory napříč odvětvími. Má a musí mít velice široké povědomí, protože v jednu chvíli hledá servisního technika a v druhou chvíli finančního ředitele. Před každou spoluprací se v případě solidní agentury vždy osobně setkáváte s osobou, která vede nábor pro vaši společnost. Několik hodin formujete inzerát a probíráte všechny detaily a možné otázky.

  • Od agentury nedostanu jistotu výplaty.

× I kdyby přišla třetí vlna COVIDU, o svoji výplatu se opravdu nemusíte bát. Každá solidní personální agentura má sjednané pojištění proti úpadku (vždy dostanete výplatu, i kdyby skončila). 

A jak si v té spleti a množství všech personálních agentur vybrat?
Návody mám dva. Jeden pro uchazeče o práci a druhý pro společnosti.

Začneme tím pro uchazeče o práci

Když hledám práci, nejprve si stanovím, co chci dělat a kam mířím. Vyladím CV, napíšu motivační dopis a koupím nové sako (super starter pack, který najdete po prvním kliku na Googlu).

Vyberu si, co je pro mě důležité. Chci být kmenovým zaměstnancem, nebo mi nevadí pracovat pod agenturou? Pokud chci být kmenovým zaměstnancem, v každé odpovědi na inzerát se ptám agentury, zda budu v případě úspěchu zaměstnancem klienta či agentury. Je to poměrně banální, ale velmi důležitý dotaz, který ušetří čas oběma stranám. Pokud vám odpověď vyhovuje, nastudujte inzerát, kde by měla být vždy uvedena náplň práce a další důležité informace. Agentura vám zpravidla přes telefon bez zaslání vašeho profilu a potvrzení GDPR nemůže sdělit, o jakého klienta se jedná. Jsou pro to dva důvody, které jdou ruku v ruce.

  • Klient agentury má většinou řadu dílčích požadavků na osobnost člověka, jeho uvažování a směr, kterým se chce ubírat. Ono, když řeknete, že jako asistentka nerada děláte faktury a pozice je v tomto případě hlavně o fakturách, asi ani nemá cenu dál rozebírat platové podmínky a název společnosti.

Uchazeči z nějakého důvodu chtějí do firmy psát na přímo, protože nevěří schopnostem personalistů v agentuře. Společnost si mnohdy agenturu platí z důvodu, aby si ušetřila čas s náborem a mohla se věnovat jiným záležitostem. Představte si, že dovezete auto do servisu na opravu a za hodinu vám volá nějaký náhodný chlápek, s kterým nemáte zatím co dočinění, že prodává olej a že by ho chtěl do vašeho auta nalít.

Pokud chci být zaměstnancem agentury, zjistím si o agentuře, co se dá. Začnu běžnými věcmi, které se dají najít během několika minut: jak dlouho je na trhu, jaké má reference, jakou má platební morálku, jaký je klient, kde budete dočasně přidělený jako agenturní zaměstnanec. 

Druhým krokem by měla být osobní návštěva agentury a doplnění všech detailů. Na jak dlouho agenturní zaměstnání je, jaké jsou jeho podmínky, jaké vám plynou povinnosti aj. 

Druhý návod je pro společnost

Když hledám personální agenturu, udělám si průzkum trhu. Oslovím takovou/é, které nejvíce odpovídají konceptu, který vlastním nebo pro který pracuju. Vyberu si dvě, tři a na základě osobního jednání, rychlosti odpovědí, ceny služby, profesionality a odbornosti se pro jednu rozhodnu. Volím partnera tak, aby se mi s ním od začátku dobře komunikovalo a s plným přesvědčením, že jeho služby chci využít. Berte agenturu jako rovnocenného partnera, se kterým společně vyřešíte deficit v personální otázce, ne takového, kterému chcete ukázat, že to nejde a agentura to taky nezvládne. Nechte si poradit, vždyť od toho si službu platíte. Když si zavoláte zedníka, asi mu taky nebudete říkat, že místo malty má použít mouku, protože to tak dělal váš dědeček. ☺

Na závěr malá rada. Personálních agentur se nebojte, ale pečlivě je vybírejte. Ne každý finanční poradce je podvodník (jeden mi ušetřil právě 130 tisíc na úrocích), ne každý telefonní specialista je „další volající blbec“ (s paní jsem si minule bezvadně popovídal a přidala mi 2 GB dat) a stejně tak ne každá personální agentura je „lžirád“ a zbytečné zlo na trhu práce. ☺

Autor: Petr Jarolím