Adéla Uhrinová je advokátkou specializující se na pracovní a cizinecké právo. Společně jsme probrali téma švarcsystému. Co vám hrozí za pokuty? V jakém oboru se tato praxe vyskytuje nejvíce?
Co Vás přivedlo do oblasti pracovního práva?
Pracovnímu právu se věnuji již od svého studia na vysoké škole, kdy jsem započala spolupracovat s katedrou pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. Jelikož právníků specializujících se na tato odvětví je poměrně málo, prostoru pro uplatnění bylo mnoho.
Po skončení magisterského studia jsem pokračovala ve studiu doktorského programu, v jehož rámci jsem dostala možnost podílet se na výuce studentů. Zároveň jsem nastoupila jako advokátní koncipient v mezinárodní advokátní kanceláři, kde právě takto poměrně úzká a málo rozšířená specializace byla výhodou. Tato advokátní kancelář se profilovala mj. i na IT právní poradenství, švarcsystém jako jedna z velkých pracovněprávních otázek tak byl jedním z horkých témat. S klienty jsme přitom tuto problematiku řešili na všech úrovních, a to jak co se týče prevence, tak v rámci již probíhajících kontrol a způsobů obrany.
Z jakého důvodu by se firmy měly zajímat o problematiku švarcsystému?
Jedním z hlavních důvodů je finanční úspora. Švarcsystém se na první pohled může zdát jako levná a jednoduchá forma spolupráce. V konečném důsledku však společnost může stát více, než v prvotní fázi ušetří.
Jaké je největší riziko, pokud v této oblasti zaměstnavatel pochybí?
Rizik, kterým se zaměstnavatel vystavuje, je v tomto případě celá řada. Většina zaměstnavatelů ví, že mohou být sankcionováni ze strany inspektorátu práce, další, neméně závažná rizika však přehlíží. Mezi ně patří mj. následné doměření doplatku na daních a pojistném včetně vyměření penále. Doměření daně přitom může přilákat větší pozornost finančního úřadu, který může přistoupit k extenzivnějším daňovým kontrolám u společnosti. V krajních případech může být rizikem i trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.
Jaká jsou rizika a sankce pro fyzickou osobu, u které firma takto pochybí?
Za primární riziko považuji už samotné nastavení vztahu mezi společností a pracovníkem, a to ještě předtím, než je vůbec švarcsystém zjištěn. Nastavení spolupráce se z hlediska pracovníka (živnostníka) často jeví jako finančně výhodné, nicméně opak je často pravdou. Živnostníci většinou nemají smluvně sjednanou stejnou ochranu, jakou jim garantuje zákoník práce. Živnostník tak nemá nárok na dovolenou, na náhradu újmy v případě pracovního úrazu, na náhradu mzdy v případě překážek v práci a mnohá další. Ačkoliv právě v rámci švarcsystému bývají některé tyto instituty sjednávány smluvně (typicky dovolená nebo výpovědní doba), nikdy se nejedná o komplexní balík v rozsahu, jaký zajišťuje zákoník práce. Často si tito pracovníci nehradí ani nemocenské pojištění. V případě dlouhodobé nemožnosti vykonávat svoji činnost tak přichází o možnost čerpat nemocenské.
Jakkoliv se pak pracovník může po „zaměstnavateli“ následně soudně domáhat zákonem garantovaných nároků, které mu díky nezákonně nastavené spolupráci nebyly přiznány, tyto spory bývají dlouhé a finančně náročné. V případě pochybení se poté „zaměstnanec“ vystavuje také sankci ze strany inspektorátu práce, která může dosáhnout až 100.000,- Kč.
Jak často se v praxi se švarcsystémem setkáváte a jaký přístup dle vašeho názoru obecně firmy k této problematice mají?
Mám pocit, že s novými formami výkonu práce je švarcsystém stále více probíranou tématikou. Žijeme v době startupů, digitálních nomádů a platformové práce. Všechny tyto fenomény a formy podnikání přitom s problematikou švarcsystému úzce souvisí.
Někdy se právě i nezkušenost nebo snaha ušetřit promítá do přístupu společností. Přístupy se přitom liší případ od případu. Setkáváme se tak se společnostmi, které chtějí mít všechny procesy důkladně zkonzultované, ale také s těmi, které všechno řeší tak trochu po svém. Z vlastní zkušenosti přitom vím, že i krátká konzultace může převážit váhy mezi švarcsystémem a povolenou spoluprací (a to buď formou pracovněprávního vztahu nebo správně nastaveného vztahu mezi živnostníkem a společností) na správnou stranu.
Souhlasíte s tím, že se švarcsystém týká primárně IT oboru a proč tomu tak dle vašeho názoru je?
Se švarcsystémem se setkávám i u společností mimo obor IT, např. teď je velkým tématem status tzv. platformových pracovníků. Za ty jsou označováni např. kurýři společností Uber, Wolt apod., které de facto zaměstnává platforma. Je nicméně pravdou, že je to právě IT sektor, ve kterém je výskyt tzv. freelancerů, kteří ve skutečnosti vykonávají závislou práci, velký.
Mám za to, že je to způsobeno primárně tím, že hranice mezi povolenou formou spolupráce a zastřeným pracovněprávním vztahem je velmi tenká, mnohdy je těžké ji určit, ale jednoduché překročit. Často také na počátku vhodně nastavená spolupráce mění během trvání vztahu svoji povahu – např. zpočátku je práce pro společnost nahodilá, a následně již freelancer vykonává práci pouze pro společnost. Smluvní strany však zapomínají na tyto změny reagovat. V takovém případě je zpravidla na vině pouhá neznalost práva.
Na druhou stranu se v praxi objevují i případy, kdy je porušování zákona vědomé a cílené. V těchto případech je většinou hlavní motivací snížení finanční a administrativní náročnosti pro společnost. Zaměstnanci v IT sektoru totiž zpravidla pobírají vysoce nadprůměrné mzdy a společnosti nemají finance zaměstnance zaplatit. I proto volí za účelem získání kvalitních pracovníků jiné formy spolupráce, které jsou finančně méně náročné. Je také pravdou, že právě IT pracovníci často vykonávají práci z domova, je proto těžší pro státní orgány švarcsystém odhalovat.