Právnička Kristýna Menzelová odpovídá na otázky k chystané novele zákoníku práce

Kristýna Menzelová působí jako podniková právnička a vedle toho studuje Ph.D. a pracovní právo učí i své studenty na právnické fakultě či neprávníky mimo fakultu. Zeptali jsme se jí na nejdůležitější informace k chystané novele zákoníku práce. 

V čem je aktuální novela zákoníku práce nejzajímavější?

Mile mě překvapilo omezení rozsahu pracovněprávních dokumentů, které je nutno doručovat v souladu s postupem v zákoníku práce. Tento postup je totiž v případě doručování poštou či e-mailem velmi zdlouhavý a někdy i krkolomný. 

Nově by se tak tento postup už netýkal uzavírání pracovní smlouvy či dohody o ukončení pracovního poměru. Vidím v tom velký posun a možnost, jak především zrychlit proces nástupu zaměstnance, či naopak jeho odchod, pokud je na tom oboustranná shoda. 

V čem by novela mohla být v praxi záludná? 

V řadě případů by mělo dle navazující novely zákona o inspekci práce dojít ke zpřísnění pokut za přestupky či zavedení několika málo nových přestupků (např. na úseku práce na dálku, pracovního poměru či pracovní doby). Bude tak důležité, aby zaměstnavatel a jeho HR oddělení byli při implementaci novely zákoníku práce důslední a tato rizika minimalizovali. Tak například při nesplnění všech požadavků na obsah dohody o práci na dálku může hrozit pokuta až 1 mil. Kč.

V jaké oblasti pracovního práva jsou si personalisté z vašeho pohledu nejméně jisti a proč? 

Obecně v oblastech, které jsou velmi silně ovlivňovány judikaturou soudů a u kterých hodně záleží na celkovém posouzení všech okolností. Klasicky tedy často jde o skončení pracovního poměru či formulaci konkurenční doložky. V takových situacích je určitě lepší zapojit právníka, aby konkrétní případ zanalyzoval a nedošlo tak například k neplatné výpovědi. 

Horší je však situace, kdy si je personalista jistý ve svém postupu, ale není si vědom jeho rizik. Napadá mě například nevedení evidence zaměstnaných cizinců, neplnění informační povinnosti vůči úřadu práce či běžná změna pozice (druhu práce) zaměstnance, který je cizinec. V tomto případě se totiž ne každému personalistovi ihned v hlavě rozsvítí červená, že to tak jednoduše nejde a bude nutné předem informovat OAMP. Tímto na první pohled nevinným pochybením však může dojít k dalšímu řetězci událostí včetně kontroly ze strany inspekce práce kvůli nelegálnímu zaměstnávání.

Jaké další změny v pracovně-právní legislativě nás ještě čekají? Jakou změnu byste vy osobně nejvíce uvítala?

Kromě chystané novely zákoníku práce se chystá i novela zákona o zaměstnanosti, která přinese změny v agenturním zaměstnávání a drobně se dotkne také definice nelegální práce. Například by tak mělo dojít ke zrušení povinného pojištění agentur či k znemožnění současné praxe opakovaného sjednávání pracovního poměru pouze na dobu dočasného přidělení k uživateli. To je samozřejmě dnes pro zaměstnance velmi nevýhodné, jelikož jsou stále v nejistotě ohledně navazující spolupráce.

Diskutuje se také hojně o zrušení vstupních prohlídek u nerizikových prací. Tento krok hodnotím velmi kladně, jelikož se poměrně výrazně urychlí “onboarding” nového zaměstnance, u kterého jde v drtivé většině opravdu jen o formalitu. 

Velmi zajímavé je také sledovat návrh směrnice EU týkající se platformových pracovníků. V návrhu se totiž mimo jiné objevuje poměrně kontroverzní právní domněnka. Ta ve zkratce spočívá v tom, že při splnění několika málo stanovených kritérií (např. nošení stejnokroje, horní limit odměny, dozor nad výkonem práce) se  ve vztahu platforma – “pracovník” jedná o zaměstnance. Závislá práce má ale dle českého práva mnohem více znaků, které je potřeba splnit. Mohla by tak vzniknout určitá (nespravedlivá) dvojkolejnost mezi “platformovým” a “neplatformovým” pracovníkem. Jsem opravdu zvědavá na konečné znění směrnice i na způsob její implementace do českého zákoníku práce.

Sama bych uvítala větší změny v doručování pracovněprávní dokumentace a její elektronizaci. Chystaná novela sice v tomto přináší zjednodušení, ale to pouze do určité míry. Pokud totiž zaměstnanec nebude souhlasit s doručováním do e-mailové schránky a neposkytne k tomu svou vlastní (tedy nikoliv firemní) e-mailovou adresu, tak mu takto výpověď nedoručíte.  Je to opravdu absurdní především u zaměstnanců, s kterými dennodenně komunikujete přes e-mail, mj. tedy i s těmi pracujícími trvale z domova. Jinými slovy u těch budete muset stále pečlivě plánovat, kdy nejpozději zaslat výpověď poštou, abyste stihli počátek běhu výpovědní doby co nejdříve.

Dalším poněkud zbytečným požadavkem je trvání na uznávaném elektronickém podpisu, který je vstupním předpokladem pro výpověď doručovanou e-mailem i ze strany zaměstnance. Dokázala bych si představit trochu liberálnější úpravu a namísto podpisu s kvalifikovaným certifikátem, který si musí za poplatek zaměstnanec pravidelně prodlužovat, umožnit podepisování s daleko dostupnější a jednodušší verifikací – např. přes SMS zaslanou na mobil zaměstnance.  

Pokud jde o jiné oblasti, rozhodně by bylo přínosné, kdyby se zjednodušila a zrychlila agenda spojená se zaměstnáváním cizinců.

Co vás přivedlo k pracovnímu právu? 

V tomto ohledu je těch faktorů více, a to ať už povahových či ryze pragmatických. Mám ráda práci s lidmi a o lidech, a tak obor zabývající se činností, kterou trávíme podstatnou část života, byl opravdu volbou č. 1. 

Zároveň jde o oblast, která mi byla už během studia velmi blízká a prakticky uchopitelná. Měla jsem navíc štěstí na inspirativní učitele i nadřízené, s kterými jsem mohla dopodrobna rozebírat sporné případy, kontroverzní judikáty či připravovat postupy řešení v jednotlivých případech, což můj zájem o obor ještě více prohloubilo.

Co vás v rámci pracovního práva nejvíc baví? 

Vyvažování zájmů zaměstnance a zaměstnavatele, tedy dvou stran, které spolupracují, ale zároveň jdou proti sobě. Jako zaměstnavatel tak například nechcete o kvalitního zaměstnance přijít, na druhou stranu mu nemůžete snést modré z nebe, abyste nepoškodil ostatní, ale ani sám sebe. 

Baví mě také sledovat, jak se v posledních letech stále více proměňuje způsob organizace práce
a výkonu práce. Zaměstnanci chtějí větší svobodu ohledně toho, kdy a kde budou pracovat, což nutně vede ke spoustu otázkám, které je nutné řešit i z pracovněprávního hlediska (např. výkon práce z domova, ze zahraničí, z coworkingu apod.).

Obecně mě v pracovním právu baví jeho pestrost, ale také často se objevující situace, kdy je doslova ďábel zakopán v detailu (a judikatuře). Na jednu stranu je někdy potřeba se rychle rozhodovat, jindy přibrzdit a domluvit se na komplexnějším a jednotném postupu a řešení.

Zajímá vás o pracovním právu více? Přihlaste se na webinář Novinky v pracovním právu už 17. 1. 

 

Enquire now

Give us a call or fill in the form below and we will contact you. We endeavor to answer all inquiries within 24 hours on business days.