S Petrou Kubálkovou se dozvíme, co je koučink a jakou má roli v moderním HR. Třeba jak nám pomůže při náboru nebo při péči o dlouhodobé zaměstnance.
Co je koučink?
Koučink každý chápe trošku jinak. Každý kouč ho tedy i jinak popíše. V tom je ta krása a flexibilita. Ve zkratce můžeme říct, že je to metoda, která podporuje člověka, aby udělal změnu ve svém životě a dosáhl určeného cíle. Případně se dostal ze situace, která je pro něj nyní nějakým způsobem nevyhovující. Koučink se dělí na transakční – ten podporuje klienta k dosažení změny a transformační – kdy se mění celý člověk.
Proč je v současnosti koučink tak moderní?
Koučink začal nabývat na popularitě po roce 2000, kdy se začala společnost transformovat. Začala takzvaná VUCA doba. Tedy nestálá, proměnlivá, rychlá a nepředvídatelná. S touto rychlou dobou je potřeba se přizpůsobit, abychom všechno zvládli a dosahovali výsledků, které chceme, a které se po nás požaduji. Tradiční metody jako psychiatrie, psychologie a nebo psychoterapie v tomto nefungují, protože řeší minulost klienta. My se potřebujeme zaměřit na budoucí cíle a kroky, které k ní směřují. A tak se začaly rozvíjet směry jako koučink. Pomáhá lidem najít pro ně to nejlepší řešení.
Začalo to u manažerů, na které rostl tlak kvůli naplnění cílů a jiného způsobu vedení týmů. Koučink podporuje člověka, aby přemýšlel jinak. Našel si odpovědi v sobě. Aby si rozšiřoval obzory a viděl daleko víc možností řešení než do teď.
Souvisí rozvoj koučinku i s jinými vlivy?
Společnost bohatne, takže se méně řeší základní potřeby, ale víc dbáme i na ty vyšší – mezi nimi i seberozvoj a naplňování smyslu života.
Další vliv je změna organizací a větší důraz na samořídící týmy a teal organizace. To vyžaduje naprosto odlišný přístup od klasické hierarchie, kdy nadřízený dává úkoly, kontroluje je, hodnotí zaměstnance, motivuje a odměňuje je. Lidé v samořídících týmech se spoléhají sami na sebe, jednají za sebe a mají plnou odpovědnost v tom, co dělají. Role nadřízeného tady není vůbec nebo jen z části. A ta plní jiné úkoly.
O to víc je nutná role koučů a agilních koučů v samořídících týmech, kteří podporují týmy k dosažení kroků a cílů, které jsou před nimi.
Jsou některé pozice náchylnější na potřebu koučinku?
Řekla bych, že všechny pozice, které pracují s lidmi. Říká se, že koučink je vhodný pro 99 % z nás. Častěji ho využívají právě lidé pomáhající druhým, manažeři, majitelé firem a podnikatelé. Pomáhá jim to udržet si svoje hranice, srovnat myšlenky, sdělit věci, které jinde nemohou říci. Nebo si projít své strategie, nacházet nové možnosti řešení a vidět současné směřování z jiných úhlů pohledu.
Jak tento koncept zapadá do moderního HR?
Má svou roli napříč HR. Právě proto, že na všech pozicích HR interagujete s lidmi. Je vhodné ho využít například během náboru. Jde o to, abychom kandidátovi více naslouchali. Dali mu prostor. A pak se doptali na další informace. Prohlubujeme tím důvěru. Náboráři často řeknou „máme půl hodinky“ a pak jen chrlí otázky. Ale na většinu se můžou zeptat předem v dotazníku a pak si s kandidátem povídat. Když kandidát vnímá, že ho druhá strana poslouchá, víc se otevře, je sdílnější. Koučink tedy mění rytmus pohovoru.
Má koučink využití i v dalších HR oblastech?
Ano, při onboardingu vztah se zaměstnancem dále rozvíjíte. Je třeba vnímat, co vám říká, jakým tónem, jakou má intonaci. To vám řekne, na co reagovat. Měla jsem teď třeba klientku, která nastupovala do nové práce a byla z toho nervózní. V takovém případě jde o to, aby byl člověk otevřený a měl důvěru, aby zvládl říct novému týmu, čeho se obává.
Je koučink využitelný i v péči o stávající zaměstnance?
Můžete pomoci zaměstnanci lépe uchopit a pojmenovat jeho nekonkrétní záležitost, se kterou přichází. Konkretizováním si ujasní, co ho vlastně trápí, a jak dál postupovat. Například když dlouholetý zaměstnanec cítí, že je něco špatně. V tu chvíli je potřeba ho vyslechnout, dát mu prostor. Protože když je člověk vyslechnutý, je uspokojený a je schopný vnímat druhého. Jaké otázky mu dáváte, co mu říkáte. Z toho, co řekne, se můžete ptát dál – co je pro vás nyní nejdůležitější? Může říct jednu nejdůležitější věc nebo jmenuje vícero. Nebo třeba řekne, že neví, a vy se můžete ptát dál, podle vašeho vnímání, co nejvíc zmiňoval. Společně zjišťovat, co je pro něj kritické. Ten člověk vnímá, že jste tam s ním. A můžete pak jeho situace, které vnímá jako problematické, odškálovat.
Jak si vybrat kouče a kde ho najdu?
Je důležité si s koučem lidsky sednout. Jak to nefunguje po lidské stránce, tak to nebude ono. Já třeba spolupracuji s iniciativou Kouč na drátě. Tam si za poplatek můžete vyzkoušet pět koučů, se kterými se spojíte, vyzkoušíte si koučink a uvidíte, s kým si rozumíte. Těch platforem za poslední dva roky vzniklo více.
Co s vámi lidé nejčastěji řeší?
Věnuji se wellbeingu a to jak individuálně, tak ve firemním a podnikatelském prostředí. S podnikateli řeším jejich strategie, cenotvorbu, produkty, digitální wellbeing. Individuálně pak záležitosti vztahů, práce a life balance a energetický management.
Často řeším kariérní záležitosti – když klient mění zaměstnání, neví si rady a podobně. Věnuji se také mentoringu při zavádění personálního systému nebo strategií na celou firmu. Nebo třeba i vztahové potíže ve firmě. U těch často vyjde najevo, že mají prapočátek ve vztahu, který má klient sám k sobě. Protože tak, jak máme nastavené vztahy sami k sobě se odráží v našich vztazích s okolím. Jak nastavujeme hranice, jak je komunikujeme a tak. Kolikrát je to i proto, že danému problému, situaci nebo druhé osobě předáme svou osobní moc. Pak je důležité si ji vzít zpět.
Kde hledáte inspiraci a sledujete trendy?
V Čechách se inspiruji třeba od Jana Mühlfeita nebo Janky Chudlíkové. Ta je hodně známá a já k ní mám velmi blízko profesně i tím, čím si prošla. Sleduji také spoustu zahraničních autorů. Záleží, co se mnou rezonuje. Třeba Andrew Huberman, doktor neurovědy. Jde ale celkově o mix z různých oblastí nejen neurovědy, ale také pozitivní psychologie, energetické medicíny a dalších. Z koučů sleduji Johna Mattoneho, jednoho z nejlepších executive koučů na světě, který koučoval například Steva Jobse. A z řady psychologů třeba Brené Brown zabývající se zranitelností. Z pozitivní psychologie například Martina Seligmana, který se věnuje oblasti happiness a wellbeingu. Zajímá mě taky téma FLOW, kterému se věnuje Mihaly Csikszentmihalyi.
Petra Kubálková
Petra je HR konzultantka, wellbeing koučka a mentorka. Má přes 20 let zkušeností z oblastí HR managementu a marketingu v malých i velkých firmách.
Propojuje oblasti HR, wellbeingu a kindness economy. Ukazuje lidem, jak se dostat ze svázanosti a pravidel do životní pohody, rovnováhy a laskavosti, a jak smysluplně využívat své skryté talenty a dary.
Vede harmonizace a kurzy zaměřené na FLOW v byznysu, energy management, harmonizace mysli – intuice – srdce a další. Mentoruje klienty v HR, pracujících na implementačních projektech a začínající teamleadery.
Spolupracuje s platformami Kouč na drátě, Wellmee a Česko Digital.
